HOP – A V BRNĚ LIDOOP!
aneb „Jak jsme si skoro sáhli na své předky“
Žáci druhého stupně naší základní školy se rádi přidali k hercům našeho dramatického kroužku a ve čtvrtek 4. listopadu vyrazili společně s nimi autobusem na výlet do Brna.
Zatímco herci úspěšně reprezentovali naši školu na Festivalu Setkání, my jsme se byli podívat za našimi předky. Pavilon Anthropos při Moravském zemském muzeu je skvělou příležitostí rozšířit si znalosti.
Nejprve jsme navštívili expozici „Óóó Indiáni“, kde jsme se dověděli mnoho zajímavého o původních obyvatelích Ameriky a jejich kultuře. Zahráli jsme si na indiánské rytmické nástroje, vyzkoušeli si části tradičního oděvu a poznali něco ze svérázné mytologie. Některé pradávné indiánské moudrosti bychom tesali do kamene i dnes. Třeba tuhle: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“
Moc se nám líbila i expozice „O původu člověka a vzniku kultury“. Co jsme zatím znali jen dvojrozměrně z obrázků v učebnicích dějepisu, z filmů a knížek, na to jsme si tady ve 3D mohli skoro sáhnout. Ale nesáhli. Jen očima jsme obdivovali velmi povedená dioramata. Asi největší „uááá!“ sklidil model mamuta. Byl větší, než jsme si představovali. A naši předkové zase byli menší, než v našich představách. Museli jsme uznat, že to, co paleolitičtí lovci a sběrači malovali po zdech svých jeskyní před desítkami tisíc let, by nesvedl ani leckdo z nás dnes.
Touto cestou upřímně děkujeme vedení Pavilonu Anthropos za umožnění volného vstupu do obou expozic. A také děkujeme Krajskému úřadu Olomouckého kraje, který nám zdarma poskytl autobus.
A jdeme tančit! Protože, jak říkají Čerokiové: „Tanec je modlitbou, modlitba je léčením, léčení znamená dávat, dávat znamená žít, žít znamená tančit“.
Mgr. Blanka Prudilová, účastnice zájezdu
