Předpověď počasí pro druhý květen byla děsivá: celý den chladno, zataženo, přeháňky, déšť, viditelnost nízká. Vybaveni pláštěnkami, nepromokavými bundami a odhodláním se i přesto žáci naší školy vydali na školní výlet.
„Nejsme přece z cukru, déšť nás nerozpustí,“ řekli jsme si, řádně se na nepohodu připravili a v úterý 2. května ráno nasedli před budovou naší školy do autobusu, který nás odvezl na vrch Soláň. Jméno vrcholu v Hostýnsko-vsetínské hornatině naznačuje, že na tomto místě se ovcím sypávala sůl. Ovečky jsme na lukách soláňského hřebene nepotkali, zato krásných výhledů na obě strany jsme si užili, až se tajil dech: na jedné straně hřeben Beskyd s Radhoštěm, Pustevnami a Lysou horou, na druhé straně pohled na zvlněné Vsetínské vrchy až k Velkým Karlovicím. Cesta z hřebene pod Kotlovou vedla lesem plným jarní vůně, která povzbudila naši chuť k jídlu, a tak svačinka na posezení u (zavřeného) Valašského okénka přišla vhod.
Posíleni jsme se vydali směrem k přehradě na Horní Bečvě. Příkrý sestup lesem do údolí Bečvy byl chvilku trochu adrenalinový, ale zvládli jsme ho všichni bez potíží. Obdivovali jsme jarní květenu, krásná dřevěná stavení i upravené zahrádky. Na závěr si ještě ti nejzdatnější pod vedením učitele Kamila Zemánka vyšlápli na vyhlídku nad přehradou. Výhled odtud byl dechberoucí!
A víte co? Počasí bylo ukázkové a viditelnost skvělá. Pár kapek spadlo, až když se za námi zavřely dveře autobusu, který nás odvezl zpět ke škole. Unavené, ale moc spokojené.
Blanka Prudilová
Fotografie z archivu školy.
